Článek
Prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.
Autor: MUDr. Martin Dušek | PDF verze článku [157kB]
V
souvislosti se 40. výročím uvedení přípravku
Brufen na trh jsme oslovili hlavní postavu československého
klinického výzkumu tohoto oblíbeného léku proti horečce,
bolesti a zánětu, profesora Karla Trnavského. Někdejší
dlouholetý ředitel pražského revmatologického ústavu provedl v
70. letech 20. století jedny z prvních klinických studií Brufenu.
Výsledky těchto testů zachycuje jeho práce z roku 1971 “Brufen
v léčbě progresivní polyartritídy”.
Pane profesore, od počátku své profesní kariéry se věnujete revmatologii. Bylo v 50. letech 20. století, kdy jste začal sbírat první praktické zkušenosti, na revmatologii něco magického, co Vás přitahovalo?
Studoval jsem na lékařské fakultě v Olomouci a původně jsem chtěl dělat internu. O revmatologii jsem tenkrát nic nevěděl, ale věnoval se jí profesor Vykydal, můj přítel. Začal jsem mu tedy pomáhat a od roku 1952 jsem se už revmatologii přímo věnoval. Byl to tehdy záhadný obor, působilo v něm jen pár lidí. Revmatologie moc netáhla, což se změnilo až později, v důsledku několika zásadních objevů. Díky nim se z revmatologie stal jeden z nejdynamičtějších oborů interního lékařství.
Díky dobré znalosti angličtiny jste mohl i v tehdejší době cestovat. Několikrát jste navštívil Anglii, osobně jste se setkal s doktorem Stewartem Adamsem, objevitelem ibuprofenu. Jak jste se vůbec dostal k informacím o jeho výzkumu?
V 60. letech jsem se věnoval výzkumu antirevmatických léků, zabýval jsem se experimentální terapií na zvířatech. A nemohl jsem nenarazit na Adamsovo jméno, protože on se v rámci vyvoje Brufenu věnoval právě testům na zvířatech. Nejdřív jsem mu napsal a pak, když jsem byl v Anglii, jsem ho opakovaně navštívil. V roce 1969, když jsme měli v Praze světový revmatologický kongres a s ním související revmatologické sympózium v Piešťanech, jsem Adamse pozval, aby byl náš hlavní řečník.
Když jsme u Vašich návštěv doktora Adamse, jak tehdy pracoval a jak vypadal jeho výzkum, vzpomenete si na něco, co vás překvapilo nebo zaujalo?
Byla to skromnost výzkumných laboratoří a Adamsova osobní skromnost. A pak také přísný pracovní režim. Když jsem ho navštívil, musel požádat o povolení ředitele, aby nám otevřeli bufet a my si mohli dát alespoň kafe. Ten přísný režim byl pro mě, člověka ze socialistického světa, velkým překvapením.
Odpusťte mi trochu všetečnou otázku - proč byl ibuprofen objeven právě v Nottinghamu a nikoliv v rámci vašeho výzkumu v Olomouci nebo později v Piešťanech?
Nebyli jsme na tak vysoké úrovni. V té době byl v Československu jediný ústav, který byl schopen vyvíjet nové léky, a to Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii v Praze. Odtud vycházely vynikající léky. A také, my jsme dělali pouze základní, teoretický výzkum, zatímco cílem Adamsova týmu přímo bylo vyvinout nové léky. A to stojí velmi mnoho peněz.
Hovoříme spolu proto, že před 40 lety byl na trh uveden lék Brufen. Čemu Vy osobně přičítáte to, že výzkum doktora Adamse skončil úspěšně? Bylo to díky odborným znalostem, buldočí vytrvalosti nebo velké dávce štěstí?
Byla to určitě kombinace invence, štěstí a pracovního úsilí. Štěstí bylo v tom, že účinná látka Brufenu, tedy ibuprofen, je relativně velmi bezpečná. Tehdy měli velmi dobře zorganizovaný systém sledování nežádoucích účinků. Registrovali všechny nežádoucí účinky, protože měli strach z poškození jater.
Naštěstí se záhy zjistilo, že Brufen je velmi dobře tolerován, že je to relativně velmi bezpečný lék.
Vedle doktora Adamse jste se stýkal také s dalšími významnými zahraničními vědci, z nichž někteří učinili velice významné objevy.
Poznal jsem například profesora Henche, objevitele kortizonu, který dostal Nobelovu cenu. To byl člověk, který posunul revmatologii hodně dopředu. A právě díky objevu kortizonu. Samozřejmě jsem se stýkal s klasiky revmatologie, profesorem Forestierem, jedním ze zakladatelů francouzské revmatologie, který se zabýval terapií zlatem. Z Anglie to byl profesor Bywaters, což byl nesmírně zajímavý člověk, u kterého jsem jednu chvíli pracoval. Objevil takzvaný crash syndrom u lidí, kteří byli za války zasypáni rozvalinami, které jim rozdrtily svaly. Bywaters zjistil, že látky vzniklé v důsledku rozdrcení svalů poškozují ledviny. Zajímavé je, že v jeho laboratoři pracoval filosof Wittgenstein4, který se jako dobrovolník přihlásil na místo laboranta.
A jak probíhal Váš vlastní klinický výzkum Brufenu?
Brufen jsme testovali u pacientů s chronickým revmatickým zánětem, tedy revmatoidní artritidou. Pracoval jsem na tom v Piešťanech ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, což bylo v tehdejším Československu výzkumné pracoviště číslo jedna. Mojí tehdejší sekundářkou byla doktorka Vrtková. Zkoušení léků bylo pro nás tenkrát mnohem jednodušší než nyní, protože jsme si mohli sami dělat protokoly.
Je pravda, že Brufen byl na českém trhu relativně nedostupný a že se pašoval ze zahraničí?
Ano, bylo to paradoxní, Brufen byl platidlem na černém trhu, “veksláci” vlastně “kšeftovali” nejnenom s bony, ale i s Brufenem. Platilo se jím v hospodách, ale taky třeba u benzinových pump. A já sám – ještě jako ředitel pražského revmatologického ústavu – jsem se dostal do hodně komické situace. Při jedné služební cestě jsme zastavili na čerpací stanici, najednou ke mně přistoupil neznámý člověk a říká, jestli nechci Brufen. A prý “né ten jugoslávskej šmejd, ale pravej, anglickej Brufen”. Víte, mě se to nejdříve dotklo, vypadal jsem ještě mladě a zdravě. Ale pak jsem se tomu musel zasmát, protože ten člověk takto nevědomky oslovil hlavního revmatologa republiky, který vedl klinický výzkum Brufenu!
Stewart Adams v jedné fázi výzkumu vyzkoušel Brufen i sám na sobě. Udělal jste někdy něco podobného?
Samozřejmě, když jsem měl bolesti, Brufen byl pro mě vždy lékem číslo jedna. Shodou okolností jsem si poslední dávku vzal včera, čtyřistamiligramovou. Ale já už ve svém věku musím být opatrný.
To je zajímavé téma - Brufen má v lékařské veřejnosti i své kritiky, podle kterých je velmi agresívní k trávicímu ústrojí.
Myslím, že přílišná kritika není oprávněná. Samozřejmě, všechna antirevmatika mohou poškodit sliznici zažívacího traktu. Ale Brufen patří k těm lépe tolerovaným, i podle statistik patří k relativně nejméně nebezpečným.
A v čem tedy spočívá tajemství tišícího účinku Brufenu?
Na jednom z prvních míst je ovlivnění mediátorů zánětu, hlavně ze skupiny prostaglandinů, a dalších mediátorů, které tlumí jejich syntézu. Důležité je také tlumení prostupnosti cévní a několik dalších principů. Jde o mnohočetný mechanismus. Je proto zajímavé, že samotná účinná látka, tedy ibuprofen, patří mezi chemicky velice jednoduché látky. Její struktura je poměrně primitivní, je to pouze jednoduchý řetězec. Přitom v léčbě lidí se běžně využívají daleko složitější látky. Ale tentokrát to vyšlo. Brufen je jednoduchý. A účinný.
číslo: 1
vydání: 01/2010
rok: 2010
stránka: 4
rubrika: Otázky pro...
autor: MUDr. Martin Dušek
PDF verze článku: stáhnout [157kB]
