Článek
I z negativní zkušenosti si můžete odnést něco pozitivního
Rozhovor s ředitelem firmy Biotronik Dr. Petrem Větrovským, Ph.D.
Autor: MUDr. Martin Dušek | PDF verze článku [241kB]
Můžete nám krátce představit společnost, ve které pracujete?
Na počátku stál Prof. Dr. Max Schaldach, univerzitní profesor, který sám doma, téměř na koleně spolu s Ing. Otto Frankem, vyrobil první kardiostimulátor v Německu a později společně založili firmu Biotronik - v roce 1963. Vznik české pobočky se datuje do roku 1991, i když již před revolucí byly některé výrobky do ČR dováženy. Zpočátku měla společnost téměř 100% podíl na trhu a teprve později na trh vstupovaly i další konkurenční firmy. Já jsem do firmy nastoupil v roce 2006 a ve stejném roce došlo i ke změně priorit a směřování společnosti. Společnost se zaměřila nejen na oblast kardiostimulátorů, ale i na problematiku defibrilátorů, intervenční kardiologie nebo elektrofyziologie.
Kde se nachází výrobní linky společnosti Biotronik?
Výroba je soustředěna pouze v Evropě. Zejména v Německu, základna je v Berlíně, ale např. baterie do našich přístrojů se vyrábí v Pirně v bývalé NDR. Další velké centrum je ve Švýcarsku, v Bülachu nedaleko Zürichu.
Když se bavíme o kardiostimulátorech, jaká je dnes životnost
takového přístroje, co do spotřeby energie? Dnešní trend v kardiostimulaci je stimulovat co nejméně a záleží tak zejména na tom, po jakou dobu stimulátor aktivně pracuje. V průměru se životnost pohybuje okolo 12–13 let. U defibrilátorů pak záleží na počtu využitých výbojů a v průměru jde o 6–7 let.
Kterou vaši technologii považujete za nejvýznamnější, jak
z pohledu přínosu pro pacienty, tak z pohledu obchodního? Paradoxně to není žádná z našich základních technologií použitých přímo v implantátu, ale jde o systém s názvem Home Monitoring. Je to doplňková technologie k defibrilátoru nebo kardiostimulátoru, která umožňuje monitorovat pacienta prakticky online a kdekoliv. Kontroluje jak stav přístroje, tak zdravotní stav pacienta a lékař dostává informace o stavu pacienta, aniž by jej musel fyzicky vidět. Je to unikátní technologie a oproti konkurenci máme výhodu mj. v tom, že přenos dat je realizován mobilními sítěmi a ne přes pevné telefonní linky. V rámci nabídky v evropském regionu také monitorujeme největší počet parametrů. Tato technologie je zcela bezpochyby naší vlajkovou lodí.
Jaké jsou její největší přínosy pro pacienta a pro lékaře?
Pro pacienta je to určitě pocit bezpečí a tím i zlepšení jeho psychiky. Může cestovat a být i nadále pod kontrolou svého lékaře. Pokud je vše v pořádku, může lékař i odložit termín ambulantní kontroly a tak šetří čas pacienta. Pro lékaře je také přínosem okamžitá kontrola pacienta a zároveň jistota, že funguje vlastní implantovaný přístroj. Velkou výhodou je i to, že systém umí přenášet 30s záznam EKG a sleduje tak vlastní vznik arytmie či následné reakce přístroje. Lékař může ze sledovaných a předávaných parametrů také odhadovat progresi srdečního selhání a zasáhnout dříve, než je např. nutná akutní hospitalizace. S tím souvisí i obrovská úspora nákladů ve zdravotnictví.
Ve které oblasti se dnes cítíte jako leader na trhu?
Pokud bychom to brali čistě obchodně, jsme leaderem na trhu v kardiostimulaci, kde si držíme asi 40% trhu. Z pohledu našeho přesvědčení máme vedoucí pozici díky systému Home Monitoring, kde máme nejrozvinutější a nejkomplexnější produkt. V oblasti defibrilátorů se nám od mého nástupu podařilo navýšit podíl z 8% na více než 23%, což bylo i jedno ze zadání, které jsem po svém nástupu dostal. V loňském roce proběhla na úrovni naší mateřské firmy akvizice společnosti VascoMed, která se zabývala vývojem a výrobou katetrů pro elektrofyziologii. Ta by nám měla pomoci se v této oblasti více prosadit v budoucnosti.
Během nedávné návštěvy New Yorku jsem si povšiml velkého množství defibrilátorů v restauracích či na jiných veřejných místech. Jaký je váš názor na tuto aktivitu?
Ano, sám jsem toto postřehl asi před 5 lety na letišti v Salt Lake City. Pro odpověď na Vaši otázku bych sáhl do knihy, kterou jsme před několika lety vydali se svým kamarádem po jedné z našich objevitelských cest do USA: „Na letišti byly tyto přístroje uloženy stejně jako u nás hasící přístroje, jen jejich vzájemná vzdálenost byla rozdílná. Zde na letišti byly defibrilátory umístěny co dvacet metrů a byly určeny pro laickou veřejnost. U defibrilátoru byl uložený zjednodušený návod k obsluze, jednoduchý tak, že ho pochopí i řadový Američan. Vzhledem k četnosti rozmístěných přístrojů musí zde být poruchy srdečního rytmu denním chlebem. Spíše je ale pravděpodobnější jiná, jaksi česká varianta celého problému. Někdo prostě jen dobře zaloboval a jedna firma vybavila všechna letiště těmito vynikajícími, život zachraňujícími přístroji. Tomu říkám obchod! Jen jsem se děsil situace, kdy někdo prachobyčejně zkolabuje na místě, kde je v blízkosti umístěn tento přístroj. Aktivní a snaživý spoluobčan k němu okamžitě přiskočí a provede defibrilaci přirozeného rytmu na nepřirozený. Je však velkou pravděpodobností, že bude, protože stav zachraňovaného se díky provedené akci nezlepší, spíše naopak, celou situaci elektrošoku opakovat. Tím upraví, doufejme, srdeční akci kolabovaného do původního rytmu, stane se hrdinou a víc a víc těchto přístrojů se zakoupí na různá místa. A vzhledem ke znalosti topografie rozmístění Američanů bude nejvíce těchto přístrojů na letištích a ve fast foodech. O osud tohoto zázračného přístroje jsem se již neobával a jen čekám, kdy se tato nová módní vlna dostane do Čech. Dejte na má slova, i u nás budou brzy k mání!“ (Tolik citace z knihy „Kam dál, doktore?“ z roku 2004). A skutečně! Krátce na to jsem v radiu zaslechl informaci o instalaci defibrilátoru v hale radnice v Olomouci s tím, že se proškolili městští strážníci v jeho ovládání. To považuji za druhý extrém. V případě, že pacient bude postižen komorovou fibrilaci 200m od radnice, nepředpokládám, že někdo poběží pro tento přístroj. Mnohem efektivnější by bylo zavolat rychlou pomoc.
Jaké prostředí čeká na nově příchozí zaměstnance do vaší společnosti?
Na to Vám mohu poskytnout pouze svůj subjektivní názor a asi by stálo za to se zeptat našich zaměstnanců. Atmosféru ovlivňuje několik faktorů. Profitujeme z toho, že jsme malá firma. Je nás dvacet pět. Neřešíme problémy zdlouhavou komunikací e-maily přeposílanými od jednoho k druhému, na poradu svolám kolegy krátkou obchůzkou kanceláře apod. A stejně přímočaře funguje i komunikace na globální úrovni. Dalším aspektem je fakt, že více než 50% kolegů jsem přivedl do firmy na základě své předchozí zkušenosti s nimi. Se spoustou z nich jsem již někdy dříve pracoval, což je velká výhoda. A každý úplně nově příchozí je pak nastolenou atmosférou ovlivněn. Kdybyste se ucházel o práci v Biotroniku, mohl bych Vám nabídnout samostatnou práci. Nikdo Vám nebude říkat, co a jak máte dělat. Na druhou stranu si musíte nést zodpovědnost za své rozhodnutí. Nevadí mi chybující zaměstnanec, což jsme někdy každý z nás, ale vadí mi, když zaměstnanec začne tuto svobodu a nezávislost v jednání zneužívat. K těmto lidem jsem neúprosný, protože to považuji trochu za podraz a zradu.
Reflektuje či je nucena reflektovat vaše společnost změny na trhu odrážející světové finanční a ekonomické problémy?
Zaplať pánbůh jsme přímé dopady tak zvané finanční krize zatím nepocítili. Tak zvané proto, protože jsem přesvědčen o tom, že určité procento této krize bylo vytvořeno uměle mediálním světem, ať již záměrně či spontánně. Zatím tedy nemáme v úmyslu snižovat počet zaměstnanců z tohoto důvodu. Co ale začínám pozorovat, i když nevím, zda je to přímo v souvislosti s finanční krizí, je zhoršení platební morálky našich partnerů. Začínají nám narůstat pohledávky včetně těch po lhůtě splatnosti. Zatím nijak dramaticky, ale je to trend zhruba od ledna. Významný dopad nicméně očekávám v horizontu 9–12 měsíců, ve chvíli, kdy se promítne do hospodaření pojišťoven menší výběr pojistného zejména z důvodu narůstající nezaměstnanosti.
Jaký byl váš dosavadní profesní postup?
Poté, co jsem dokončil v roce 1996 postgraduální studium, mým oborem byla biochemie a farmakologie, jsem nastoupil do společnosti Janssen-Cilag. Mým prvním produktem byl erytropoetin na pozici produktového specialisty. Tehdy jsem měl na starosti asi třetinu republiky a myslím, že toto první zaměstnání utvářelo můj další vztah k mým podřízeným. A sice v tom smyslu, že jsem dostal region a svůj rozpočet a nikdo mi nijak zásadně neříkal, jakým způsobem mám pracovat a svěřené prostředky investovat. Můj první přímý nadřízený Marek Novotný mi dal v tomto směru velmi dobrou školu. Po necelých třech letech však bohužel došlo ke změně mého nadřízeného, a tak jsem usoudil, že je čas na změnu. Nastoupil jsem do společnosti Pharmacia & Upjohn. Devět měsíců poté se firma spojila se společností Searle a dostali jsme nového ředitele, Mikea Minariche, což byla pro mě asi ta největší a nejlepší škola. Z pozice produktového manažera si mě vybral na pozici business unit manažera a svěřil mi nejdříve 1/3 a později 1/2 Rx obchodu této firmy. Učil mě základním principům
číslo: 3
vydání: 03/2009
rok: 2009
stránka: 8
rubrika: Face to face
autor: MUDr. Martin Dušek
PDF verze článku: stáhnout [241kB]
